Vox 009 roztančil pastorační středisko

Z prostor Pastoračního střediska sv. Vojtěcha v pražských Dejvicích se v sobotu 24. října ozývaly zvuky, které místní lidé už dlouho nepamatují – hutné kytarově riffy střídal moderní gospel prokládaný hip-hopovými beaty. V Dejvicích se totiž konal další, v pořadí už šestý ročník festivalu Vox 009, na němž tradičně vystupuje žánrově pestrá směs hudebních skupin, které ve své tvorbě reflektují poselství evangelia.

Prostory pastoračního střediska zaplnili převážně mladí lidé, i když moderní křesťanskou hudbu si přišla poslechnout i řada starších posluchačů. Celkem se v sále Pastoračního střediska a přilehlých prostorách pohybovalo několik set lidí. Na Voxu ale nešlo jen o živou hudbu. Svůj stánek zde mělo i hudební vydavatelství Rosa, komunitní server Signály nebo s Voxem spřátelený festival Freakfest.

Na pódiu se mezitím střídaly nejrůznější kapely – co interpret, to odlišný žánr. Snad každý z diváků si mohl najít „ten svůj“. K tomu, aby se mohlo zapojit i publikum, sloužila projekce, na které se objevovaly texty většiny znějících skladeb. Publikum zpočátku spíše poslouchalo, tancem a zpěvem se zapojilo až v závěru vystoupení v pořadí druhé kapely R.E.J.

Po nich nastoupila mladá debutující zpěvačka Markéta Lišková a svým jemným projevem atmosféru trochu zklidnila.

Prostor před pódiem, takzvaný „kotel“, pak diváci zaplnili při čtvrté kapele – mladé a energické formaci Runaway My Son, na které byla přes mladý věk členů znát sehranost a naprostá uvolněnost na pódiu.

Diváky, kteří ještě i při Runaway zůstali sedět, po přestávce doslova „zvedl ze židlí“ soubor Gospel limited, jenž se specializuje na moderní gospel. „To je opravdu ,temelín‘ energie,“ okomentoval jejich vystoupení jeden z diváků. Po této „smršti“ nastoupila velmi osobitá formace Projevy radosti, v jejímž projevu se snoubí filosofické texty s tvrdým hudebním doprovodem.

Příznivci hip-hopu si po Projevech radosti užili vystoupení slovenských raperů Adrem a 2AKO1 a večer uzavřeli Waiting for Steve, kteří na festival přijeli až z Německa. Poslední minuty festivalu pak už tradičně patřily společné modlitbě Otče náš.

Z rozzářených tváří odcházejících diváků bylo vidět, že si letošní ročník opravdu užili a jejich počet snad napomohl tomu, aby se naplnilo i benefiční poslání festivalu. Výtěžek totiž letos poputuje k Asociaci poskytovatelů hospicové paliativní péče. Jediným méně zdařilým momentem festivalu proto zůstává výkon zvukaře, kterému se u většiny kapel podařilo vyladit zvuk teprve až v závěru jejich vystoupení.